Zpěváci
Koho že to uslyšíte?

Štěpán Růžička

Stalo se to před více než 17 lety, tenkrát jsem se jako malé vlče vzdal své zářné kariéry hokejisty lokálního jabloneckého klubu HC Vlci. "Co se všetečným dítkem?" říkali si tehdy moji rodiče. Zanedlouho si všimli, že u táboráku kvílím s větším zaujetím než ostatní děti a rozhodli se mě přihlásit do ZUŠ v Jablonci nad Nisou.

Od té doby uběhla dlouhá doba a já letos oslavím svou pěveckou plnoletost. Mého pěveckého vedení se v mém útlém dětském věku ujal postarší operní zpěvák a vážený severočeský pedagog Ladislav Klimeš. Rozverné dítko zde nabralo první technické dovednosti a poprvé jsem se také setkal s publikem. Třásl jsem se tenkrát jako osika a brilantní korepetitor Jan Svoboda měl hodně práce, aby mé chyby zakryl a dovedl mě ke konci skladby Bohuslava Martinů.

V Jablonecké ZUŠ jsem pak strávil více než 11 let a pod vedením dalších učitelů, z nichž posledním byl Vít Rakušan, který při výuce spolupracoval s hlasovým pedagogem Eduardem Klezlou, jsem nabíral další zkušenosti. Vyzkoušel jsem si i roli hráče při studiu klasické i jazzové kytary, navštěvoval jsem literárně-dramatický obor a působil v tělesech i projektech Jablonecké ZUŠ.

Přišla maturita a můj odchod do Prahy. Zde dodnes působím na Pražské konzervatoři. Zazpívat si chodím do hodin pana profesora Josefa Štágra.

S údivem jsem letos v lednu zjistil, že v roce 2017 oslavím svou pěveckou plnoletost. Za tu dobu jsem měl tu čest spolupracovat s mnohými tělesy včetně Orchestru Václava Hybše. Před dvěma lety jsme s mou přítelkyní a zpěvačkou Zuzanou Markovou založili kapelu Rose Melody a zde tedy zkouším nejen roli zpěváka, ale i kapelníka. Myslím si, že odstartování projektu Tenorová antidepresiva by mohlo být hezkou oslavou mé pěvecké plnoletosti, protože muzika nám dělá radost, tak snad ji udělá i Vám.


Filip Hořejš

Žil, byl chlapec....a ten byl levý na všechny sporty. Do fotbalového týmu si ho spolužáci vybírali jen proto, že vždy zfauloval nejlepšího protihráče a zbytek zápasu proseděl mimo hřiště s červenou kartou na čele. Nezbývalo mu tedy nic jiného, než se dát na umění.

Vše začalo ve velmi útlém věku na Základní umělecké škole Gustava Mahlera v Humpolci. Na starost ho měla nejlepší ženská na světě, zpěvačka a skvělá pedagožka Jana Borková. Po několika letech si ho vzal do parády Bohdan Petrovič a dopiloval celkový kukuč.

Krásné dospívání prožil na Pražské koncervatoři pod vedením druhé nejlepší ženské na světě, skvělé Lídy Nopové.

Aby mohl kupovat auta a domy, nastoupil do několika muzikálů v Praze. Vždy chtěl vyzkoušet prakticky vše, proto účinkoval i s Českým národním symfonickým orchestrem, Orchestrem Václava Hybše, Police symphony orchestra a jiné.

Nyní ho můžete pozdravit v divadle Hybernia...buď jako Romea, nebo Mercuzia, a pokud dostanete chuť na trochu srandy, určitě Vás pobaví Madagascar a Filip jakožto Zelda (pečovatelka v ZOO).



Zuzana Marková

Z maličké baletky a výtvarnice, která se princeznovským sopránem tuze bála zazpívat byť jen pár tónů, jsem se dostala až k tomuto projektu. Trnitou cestu mi prosekala spolupráce se severočeskými pěveckými i komorními sbory, sbor s příznačným názvem Iuventus Gaude mě učil radosti s hudby. Jablonecká ZUŠ a sólové vedení skvělé učitelky a kamarádky Lucie Jarešové mi dodalo tolik potřebné odhodlání dělit se o radost ze zpěvu s publikem. První zkušenosti se severočeskými tanečními orchestry mezi nimiž byl například Orchestr Ladislava Bareše byly sice zahaleny závojem trémy, ale díky obrovské podpoře blízkých a rovněž Vás fanoušků se mi pódium s kapelou v zádech stává druhým domovem. Vaše neutichající podpora mě provází i po založení Rose Melody. Váš potlesk a vaše ohlasy mě velmi těší, proto chci spoluprací na tomto projektu v podzimní melancholii potěšit i já Vás.